David Novitz, The Boundaries of Art. Temple University Press, Philadelphia 1992

1. NARATIVNÍ KONSTRUKCE IDENTITY
ART, NARRATIVE AND
HUMAN NATURE
David Novitz, The Boundaries of Art.
Temple University Press, Philadelphia
1992
1

2. Hranice jež rozlišují
vysoké umění od nízkého
špatné umění od dobrého
umění od života či reality
nejsou nezávislé na sociálních otázkách, zájmech,
aspiracích a hodnotách jež jsou součástí našich
každodenních životů
pro tyto rozdíly neexistuje žádný metafyzický základ
2

3. destabilizovat hranice mezi uměním a životem
subverze domněnky, že umění zaujímá
specifickou samostatnou doménu
pomocí prokázání, že
jazyk umění je jasně a doslovně aplikován na
neumělecké fenomény každodenní reality
3

4. Naše sebepojetí / sebe(re)prezentace
• Máme obrazy, fotky, vizuální představy sebe
sama,
máme také narativy a příběhy k tomu, abychom
utvářeli a naplňovali smysl sebe sama
Jazyk umění vstupuje do oblasti politických podvodů
Aplikujeme lingvistické obraty jež se vztahují k nám na
umění (umělecké dílo je „upřímné“, „odvážné“, „citlivé“;
„milujeme“, „nenávidíme“, „neschvalujeme“ umělecké
dílo)
4

5. • -> umění je napojené na sebepojetí, vlastní
individuální identitu, úžeji, než bychom zprvu
předpokládali.
• -> umění hrají v našem životě politickou a
dokonce až subverzivní roli
-> literární a vizuální umění někdy ovlivňují naše
vnímání sebe sama (a tím i pojetí lidské
přirozenosti)
-> naše individuální identity a osobnostní ideály
jsou konstruované podobně jako umělecká díla
5

6. • vizuální vnímání sebe sama
– dosažení „objektivní pravdy“ o sobě sama pomocí introspekce je
nemožné
– it is only in specific contexts, and only if they are used toward a
certain communicative end, that pictures or visual images tell us
anything specific
• příběhy o sobě samém
– uspořádávání hrubých údajů do podoby narativu tak, aby vůbec dávaly
smysl /ač nonfikční, je produktem imaginace / dramatizace
– how we view and think of ourselves strongly influences our behavior
• agent regret
– minulé, nesignifikantní akce vzbuzující neustálé výčitky
– nezapadají do ideálního příběhu, do pojetí sebe sama
6

7. the nature and politics of narrative
identity
How we see ourselves affects what we regard as important,
and this, in turn,
must affect hot we behave toward others.
I simply cannot afford, for reasons of my own well-being and
safety, to allow you to think of yourself as ruthless, devious,
and violent, as powerless or deprived relative to myself, or as
belonging to a race, religion, or civilization superior to my
own.
If you do think of yourself in any of these ways, and if i am
sufficiently perturbed by this, I will attempt to subvert your
self-image and to replace it with an identity more conducive
both to my interests and to what I perceive as the interests of
the society as a whole. (s. 97)
7

8. • makroskopická úroveň – stát – regulace vývoje sebevnímání:
instituce jako školy, církev, média
• co je přirozené, normální, žádoucí – záleží (sociální hodnoty a
normy, akceptovatelnost; nikoli holá fakta)
obousměrný proces /dvousečný meč:
it is not just that we can change one another‘s ideas about
what is natural in human behavior, but that in changing these
ideas we can change our behavior
8

9. > narativ se stává legitimní ve společnosti, jež je
ochotná jej akceptovat
-> což se děje s narativy, které se jeví jako pravdivé
je to často právě sociální akceptovatelnost
daného narativu (nikoli jeho pravdivost), jež
determinuje co považujeme za přirozené,
cenné nebo excelentní
9

10. PERSONHOOD AND ARTHOOD: A CONCLUSION
narrative identity vs. work of art
• velmi vysoká podobnost mezi našimi individuálním identitami /jak
je získáváme, kultivujeme a legitimizujeme/ a uměleckými díly /jak
je produkujeme, kritizujeme a zajišťujeme jim bezpečné přijetí/
• obé
– nejsou objeveny, ale vytvořeny (not discovered, but invented)
– ne vždy se těší přijetí a přízni v komunitě, v níž byly vytvořeny
– > zpochybňují individuální nebo skupinové zájmy /ať již uvnitř
uměleckého světa nebo uvnitřspolečnosti)
• produkce kulturních objektů
• v obou případech ohledáváme škálu lidských hodnot způsobem,
jenž pokouší, škádlí a doplňuje naše morální a estetické
porozumění
10