1. Rizikové faktory pro vznik syndromu vyhoření u
pedagogických pracovníků
Autor: Iva Kaňoková
UČO: 220262
Téma syndromu vyhoření pedagogických pracovníků jsem si vybrala z důvodu jeho
naléhavé aktuálnosti. Sama pracuji na základní škole, studuji speciální pedagogiku a jsem
vystudovaný sociální pedagog a sociální pracovník. Mohu tedy srovnávat, jakým způsobem se
k problematice přistupuje v oblasti pedagogiky a oblasti sociální práce. Syndrom vyhoření je
stále aktuálnějším tématem ve všech pomáhajících profesích. Pouze některé však dávají svým
pracovníkům prostřednictvím prevence možnost s problémem bojovat už od počátku. Proto
chci ve své práci zaměřené na „Rizikové faktory pro vznik syndromu vyhoření u
pedagogických pracovníků“ poukázat na oblasti, na které je možné se v rámci prevence u
pedagogických pracovníků zaměřit.
Anotace: Práce poskytuje úvodní vhled do problematiky syndromu vyhoření. Krátce se zabývá
skupinami pracovníků, nejvíce ohrožených syndromem vyhoření a dále popisuje průběh
vzniku syndromu vyhoření a jeho rozvrstvení do několika vývojových fází. Dále se práce snaží
nastínit určité rizikové faktory, které mohou spolupůsobit na vznik a rozvoj syndromu
vyhoření u pedagogických pracovníků.
Klíčová slova: syndrom vyhoření, učitelé, stres, vyčerpání, rozčarování, rizikové faktory
Syndrom vyhoření neboli také syndrom vyhasnutí (anglicky burnout syndrome) je
spojován nejčastěji pracovníky v tzv. pomáhajících profesích. Tj. pracovníky v sociálních
službách, sociálními pracovníky, pracovníci ve zdravotnictví pedagogy, psychology apod. A i
dalším profesím s vysokou mírou pracovní zátěže – právníci, dispečeři, policisté, pracovníci
pošt atd.
Syndrom lze charakterizovat jako soubor problémů psychického, sociálního a
fyzického rázu, rozvíjející se na základě dlouhodobé stresové zátěže kladené na zaměstnance
nároky jeho profese. Nejčastěji postihuje jedince, kteří jsou zvýšeně citliví, idealističtí,
angažovaní, kteří se pro své pracovní povinnosti dokáží skutečně nadchnout. „Zejména
začátečníci se vrhají do své práce […] s velkým nasazením, nelitují energie ani svého osobního
času, nevyžadují ani příliš velkou finanční odměnu, neboť uspokojení z práce je důležitější než
cokoli, takzvaně hoří.“ (Těthalová, 9/2012) Takové pracovní tempo si však postupně začne
2. vybírat svou daň a to na všech. Dostavuje se únava, ztráta energie, podrážděnost, pocity
rozčarování, nedostatečného ocenění – finančního i lidského. (Stibalová, 10/2010) Syndrom
vyhoření se však neobjevuje ze dne na den. Jedná se o vyvíjející se proces a ohrožený člověk
prochází během něj několika stádii, ve kterých se problémy nadále vyhrocují. Lze je rozčlenit
na základě dělení, které nabízí Edelwich a Brodsky (in Jeklová, Reitmayerová, 2006)
1. Fáze nadšení – vysoká míra angažovanosti, člověka naplňují nerealistická očekávání,
práce se stává důležitou součástí života.
2. Fáze stagnace – člověk si začíná uvědomovat nereálnost svého zaměření.
3. Fáze frustrace – člověk zažívá pocity deziluze, pochybuje o smyslu své práce, objevuje
se výraznější psychická a fyzická únava, problémy ve vztazích...
4. Fáze apatie – člověk je už zcela vyčerpán, frustrován, dochází k prohloubení i dalších
problémů ve všech třech rovinách – tělesné, psychické i sociální. (viz myšlenková mapa
níže, údaje čerpány z http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz/)
Každá z ohrožených profesí nese určité charakteristiky, které mohou na její
pracovníky působit rizikově. V případě učitelů lze identifikovat následující rizikové faktory
(Kallwass, 2007; Těthalová, 9/2012):
Stále se zvyšující nároky na obsahovou i formální stránku vyučování: „… v dnešní době
má škola nejen zastávat funkci vzdělávacího ústavu, ale často také nahrazovat rodiče, pokud
jde o zprostředkování kompetencí v oblasti řeči a učení a také hodnot, jako je čestnost,
disciplína a zdvořilost“. (Kallwass, 2007: s. 26) Učitelé jsou nuceni učit děti základním
dovednostem, předávat jim základní etické zásady, které by děti měly mít zvnitřněny už
v rodině. Nezanedbatelným problémem je nízká prestiž učitelské pozice mezi veřejností. Je
spojována s předsudky společnosti vůči učitelům „učitelé si žijí, mají pořád nějaké volno nebo
prázdniny“ (Kallwass, 2007: s. 26). Spolupráce s rodiči se pak pro mnoho učitelů stává
3. nesplnitelným snem. S tím souvisí zvyšující se neúcta žáků k učitelům. Děti bývají doma
konfrontovány s negativními názory rodičů na školu a učitele a ty si s sebou přinášejí do
školy, kde se podle nich řídí. Uvědomují si, že učitel je ze své pozice vůči každému útoku proti
své osobě v podstatě bezmocný.
Vlivem konkurenčního boje škol o děti se učitelé mnohdy setkávají s nadměrným
počtem žáků ve třídě. Školám chybí peníze na pomůcky, moderní vybavení, učitelé si mnohé
věci financují sami. Na některých místech musí školy snižovat platy učitelů a propouštět.
Spolu se současným trendem integrace žáků s nejrůznějším postižením do běžných škol
učitelé stále častěji pracují se skupinou žáků, která může být po stránce svých schopností,
vědomostí i dovedností silně diferencovaná. Setkávají se ve třídě s dětmi s mentálním
postižením, děti s ADHD (děti nepozorné, hyperaktivní), dětmi se specifickými poruchami
učení a chování, dětmi se zdravotním postižením apod. Současní učitelé na běžných školách
nebývají na specifické vzdělávací potřeby žáků dobře připraveni a nakládá to na ně nové
těžko řešitelné povinnosti.
V prostředí vzdělávání je problematika syndromu vyhoření stále ještě tak trochu
neprobádanou oblastí. Ve srovnání se sociálními službami, kde má prevence své ukotvené
místo, a kde jsou pracovníci zvyklí se setkávat a nad svými potížemi diskutovat v rámci
odborných supervizí, se učitelé mohou spoléhat často pouze na sebe, případně na laickou
pomoc svých kolegů. Podle autorů Edelwiche a Brodskyho (in Jeklová, Reitmayerová, 2006)
následuje po fázi apatie zpravidla fáze intervence, ve které dochází k vystoupení z tohoto
procesu, jeho přerušení, které je způsobeno nějakou velkou změnou (odchod ze zaměstnání,
životní změna). Tak prostá však náprava mnohdy nebývá. Aby mohlo k nějaké výrazné změně
dojít, je nejprve potřeba se s problémem obeznámit, uvědomit si ho a mít impulz, který tuto
změnu zažehne. V případě pedagogů pak dodávám, že je potřeba vůbec o riziku a rizikových
faktorech vědět. Pak teprve má člověk šanci vykročit na složitou cestu směrem k nápravě.
Použitá literatura:
JEKLOVÁ, Marta, REITMAYEROVÁ, Eva. Syndrom vyhoření *online+. Praha: Vzdělávací
institut ochrany dětí, 2006, *cit. 5. 1. 2013+. ISBN 80-86991-74-1 Dostupné z:
http://www.kps.zcu.cz/materials/skolpsy/syndrom.pdf
- přehledně popisují celou problematiku syndromu vyhoření
- jedná se o informační brožuru
- snadná dostupnost informací
- přehledné zpracování informací
- zaměřuje se na možnosti pomoci
- odborná kvalifikace autorek
4. KALLWASS, Angelika. Syndrom vyhoření v práci a v osobním životě. Vyd. 1. Praha: Portál,
2007, 144 s. ISBN 978-80-7367-299-7
- mimo obecného popisu problematiky věnuje praktickým projevům syndromu
vyhoření
- autorka zpracovává problematiku na základě praktických modelových situací
- nezaměřuje se pouze na popis možných příčin vzniku syndromu na pracovišti
- soustřeďuje se na široké spektrum situací, ve kterých se syndrom může vyvinout –
zátěžové situace v rodině, nezaměstnanost, pracovní stresové situace
- zaměřuje se přímo na situaci pedagogů
STIBALOVÁ, Kateřina. Co je to Burnout syndrom. Odborný časopis Sociální služby. Tábor:
Asociace poskytovatelů sociálních služeb, 2010, 12 (10), 40 str. ISSN 1803-7348
- jedná se o odborný časopis
- v sociálních službách má pojem syndrom vyhoření již zavedenou tradici – vyšší
validita uvedených materiálů
- ucelený vhled do problematiky
- psáno čtivou formou, takže může být přínosná právě pro ty, kterých se problém týká
- odborná kvalifikace autorky
TĚTHALOVÁ, Marie. Syndrom vyhoření hrozí i učitelům. In Portál: Informatorium 3-8
*online+. Praha: Portál, 7. 11. 2012, *cit. 5. 1. 2013+. Dostupné z:
http://www.portal.cz/casopisy/info/ukazky/-syndrom-vyhoreni-hrozi-i-ucitelum/48956/
- jedná se o článek odborného časopisu zaměřeného na pedagogy
- autorka shrnuje problematiku syndromu vyhoření
- spojuje problematiku syndromu vyhoření se specifickou ohroženou skupinou –
pedagogy
- srovnává je s nejčastěji zmiňovanými pracovníky v sociálních službách
- poskytuje náhled na to, jak syndrom vyhoření ovlivňuje právě pedagogy
PETERKOVÁ, MICHAELA. Příznaky vyhoření. Peterková, Michaela. Syndrom vyhoření
*online+. *cit. 6. 1. 2012+. Dostupné z: http://www.syndrom-
vyhoreni.psychoweb.cz/syndrom-vyhoreni-uvod/priznaky-vyhoreni
- věnuje se problematice komplexně
- zaměřuje se na informace a pomoc
- možnost on-line testů ohroženosti syndromem vyhoření
- poskytuje inspiraci pro relaxaci – zabývá se prevencí syndromu vyhoření
- přehledné zpracování informací