22 důvodů proč nemáme auto jako další díl seriálu o car-free životě v ČR. Viz: https://blog.tomashajzler.com/clanek/cesta-verejnou-dopravou-z-prahy-do-cenkovic-jako-prehlidka-solidarity-2-dil-serialu-o-car-free-zivote https://blog.tomashajzler.com/clanek/o-dalsi-ceste-bez-auta-aneb-tragedie-ceske-verejne-dopravy https://blog.tomashajzler.com/clanek/cernomostecky-bizar-postreh-z-jedne-temne-stranky-ceske-verejne-dopravy

1. 10 | Pravý domácí časopis
Koncem roku 2018 jsme prodali auto a od té
doby žijeme bez něj. V tomto článku si pře-
čtěte, proč jsme do toho šli…
Pro kontext je třeba říct, že jsme čtyřčlenná rodina (děti 15,
11) a pes žijící v paneláku na okraji Prahy (Praha-Komořany).
Když neřádí covid, děti chodí do školy za lesem, pracujeme
z domova, jídlo získáváme přes KPZku v sousedních Modřa-
nech, z našeho spolkového obchodu Obživa v centru Prahy
a z dalších vlastních zdrojů. V Komořanech či obecně v Praze
tak jenom nebydlíme, ale žijeme se vším všudy. Naši sousedé
nejsou cizí, ale blízcí lidé. Přepravujeme se pěšky, na kole/ko-
loběžce, ve městech MHD, občas Boltem/Uberem, mezi městy
vlaky, autobusy. Když potřebujeme přepravit věci (knihy,
žrádlo pro psa, jídlo pro nás), párkrát do roka si auto půjčíme.
Auto vlastnit ale nepotřebujeme.
Zbavit se automobilu pro mě bylo v mnohém prozření. Auto
je synonymem svobody, společenského postavení a vlastně
už i nutnosti (v Česku jich je přes 6 milionů!). Teprve až když
jsme se ho zbavili, došlo mi, jaká je to marketingem vybu-
dovaná bouda a že opak je pravdou. Překvapilo mě, kolik
svobody mi vlastnictví auta bralo. Věděl jsem, že to naše stojí
99 % času v garáži a že ho de facto nepotřebujeme a jen za ně
vyhazujeme peníze oknem.
Proč jsme se tedy stali
„car-free“ rodinou:
1. Auto nepotřebujeme – Jak už jsem psal, a to je
to hlavní, naše auto stálo 99 % času v garáži. Byla
to vlastně taková drahá, dost protivná pojistka
na špatné počasí a lenost.
2. Střední proud mi nesvědčí – Všiml jsem si před lety,
že čím víc mě strhne „střední proud“, tím míň jsem
to já. Na břehu mi je líp. Rád si plavu po svém, podle
svého biorytmu, s lidmi, s kterými jsme si blízcí. Tj.
pokud je vlastnictví auta (až třech i víc) na jednu
rodinu normou, já auto nechci už jen z podstaty.
3. Baví mě prošlapávat hluboký sníh – A není to jen,
že se nechci nechat unášet středním proudem. Jsem
povahou průzkumník, kterého baví objevovat nové
Text a foto:
Tomáš Hajzler
Život BEZ auta
22 důvodů, proč nevlastníme auto…
Zima 2005: První fotka
našeho posledního auta
Zima 2018: A tady
poslední fotka, kdy se
auto prodalo.

2. Pravý domácí časopis | 11
cesty. V tomto případě chci zjistit, zda je v moder-
ním Česku život bez auta vůbec možný a jaký vliv
na kvalitu života to má. Je to tedy jeden z mých stu-
dijních projektů, který ještě časem vyhodnotím.
4. Chtěl jsem zažít, jaké to je – Vím, že o něčem číst,
přemýšlet a něco si představovat je neporovnatelné
s tím, to skutečně zažít. Já chtěl okusit, jaké to je žít
ve společnosti postavené na automobilismu a levné
ropě. A hlavně chci, aby to zažily i mé děti.
5. Strach – Až potom, co jsme auto prodali, jsem si
všiml, o kolik jsem přišel latentního strachu. Nemu-
sím se už bát, že nám auto někdo ukradne, poškodí,
odře, nestrachuji se o parkování, nemusím za auto
platit, místo v garáži jsme pronajali, a tím dokonce
získali mikropřilepšení k rodinnému rozpočtu.
6. Miluju cestování veřejnou dopravou – Za svůj život
jsem vlaky a autobusy už objel planetu, například
15 tisíc kilometrů ze San Diega (Kalifornie) do Porve-
niru (Ohňová země) nebo 20 tisíc kilometrů vlakem
z Moskvy do Vladivostoku a zpět. Když nevlastníme
auto, veřejnou dopravou cestujeme mnohem víc.
7. Setkávání s autentickými lidmi a skutečným
životem – Auto je od-dělovač. Odděluje nás jednoho
od druhého. Čím více oddělení jsme, tím více jsme
v životě sami, a čím osamělejší, tím více jsme od-
kázaní na koloběh „vydělávání–nakupování“, tím
méně si můžeme se svým okolím pomoci formou
svépomoci a výpomoci. Veřejnou dopravou jezdí
obyčejní lidé, často autentičtí, z oblastí života, o kte-
rých mnohdy nic nevím. Každý je zajímavý, každý
mi dokáže ukázat něco, co nevidím, a posunout mě
dál. V autě – obalený plechem – nikoho nepotkám,
s nikým se nedám do řeči.
8. „Silnice na pětce, ledovka…“ – Občas si vzpomenu
na pravidelná hlášení v rádiích či v televizi o přecpa-
ných silnicích… „D1, Legerova ulice, výpadovka X,
Y je na pětce, čtyřce…“ Ani nevíte, jak mě těší, že ne-
musím být součástí tohoto cirkusu. To samé v zimě…
„ledovka, mrznoucí sníh, varování pro řidiče…“ Ne-
týká se mě to. Víte o kolik dalšího latentního stresu
jsem tím přišel?
9. Nejsme (spolu)podepsaní pod 0,5 milionem úmrtí
ročně – Na emise z automobilové dopravy zemře
jenom v EU ročně přes 500 tisíc lidí. Pro kontrast: Při
automobilových nehodách zemře v EU ročně okolo
60 tisíc, na následky kouření potom ročně 700 ti-
síc Evropanů. Moje svědomí mi děkuje, že se tohohle
neúčastním.
10. Nejsme podepsaní pod dalším ničením zdraví
a planety – Otěrem pneumatik o vozovku se uvol-
ňují mikroplasty, ty se vzdušnými proudy dostávají
až k pólům, kde mění bílou barvu ledovců na šedo-
černou. Led tím pohlcuje větší množství sluneční
energie a exponenciálně urychluje tání se všemi
známými důsledky pro planetu. Ze spojky a brzd
se uvolňují rakovinotvorné látky, které pak všichni
dýcháme. Ze spalovacích motorů se uvolňují další
toxické látky a tuny CO2, které zesilují skleníkový
efekt a přispívají k neobyvatelnosti planety.
11. Snížení tlaku na krysí závod – Auto je spotřebič.
Když se nad tím zamyslíte, dojde vám, že auto
spotřebovává – palivo, oleje a další kapaliny, pneu-
matiky, náhradní díly, náklady spojené s pojištěním,
parkováním, mytím a další údržbou, dálniční
známky… Měsíční náklady při průměrném použí-
vání mohou být 6–15 tisíc i víc. Měsíčně! A to bez za-
Bez auta je život pestřejší… chodíme…
a taky jezdíme na koloběžkách, kolech,
busy, vlaky. Potkáváme lidi, které bychom
nepotkali a zažijeme, co bychom nezažili.

3. 12 | Pravý domácí časopis
počítání pořizovacích nákladů. To může být bezmála
200 tisíc ročně. Pokud děláte manažera v bance nebo
máte exekuční firmu, jsou to pro vás drobné. Pokud
jste ale zdravotní sestřička, učitel na státní základce,
policista, řidič, zemědělec, prodavač, řadový zaměst-
nanec, možná je vlastnictví auta tím, co neviditelně
(a přitom znatelně) přispívá ke koloběhu hákování,
z kterého se nemůžete vymanit, tak, že se vám život
smrskl na víkendy, státní svátky a dovolenou. Pro
peníze, které nepošleme automobilovému a fosil-
nímu průmyslu, pojišťovnám a státu, dokážeme najít
mnohem lepší užitek.
12. Durdenovu hru nehraju – Tyler Durden v Klubu
rváčů popsal život v dnešní konzumní společnosti
těmito nesmrtelnými slovy: „Chodíme do zaměst-
nání, které nesnášíme, abychom si koupili věci,
které nepotřebujeme, proto, abychom si získali
obdiv od lidí, které nesnášíme.“ Tak tuhle hru já jsem
opustil. Ti, kteří ji ještě hrají, kupují pravidelně ta
správná auta proto, aby v očích svého okolí byli ně-
kdo. Já jsem celkem spokojený s tím, kdo jsem, a tak
nepotřebuju být někdo. Protože jsem se ujistil v tom,
že automobil nepotřebuji, zvýšila se moje imunita
vůči manipulaci reklamního průmyslu.
13. Máme mnohem víc pohybu – Jako obyvatel poho-
dlného městského bytu mám chronický nedostatek
fyzické aktivity na čerstvém vzduchu. Chůze, kolo-
běžka, kolo, vyzvedávání jídla z KPZky s batohem
a obecně cestování veřejnou dopravou jsou obrov-
ským rezervoárem smysluplné fyzické aktivity.
14. Podpora veřejné dopravy – Kdo veřejnou dopravou
dlouhodobě jezdíte, víte, že je v ohrožení. Lobbis-
tický tlak automobilového průmyslu s návaznou
mediální masírkou (= moderní život bez auta není
možný), proměna náhledu na veřejnou dopravu
ne jako na službu občanům, ale jako na byznys,
který musí vydělávat, plus dlouhodobý státní tlak
na rozmach individuální, privátní automobilové
infrastruktury (a omezování té veřejné) naši
infrastrukturu dlouhodobě likviduje. Často se mi
stává, že v Česku jedu autobusem sám. Věřím, že
účast každého člověka se počítá – je to jako hlas při
volbách pro to, co z veřejné dopravy zbylo. A já tak
volím. Nepřispívám k budování další a další autoin-
frastruktury, která tak drasticky mění naši krajinu.
15. Rešerše rozsahu tragédie veřejné dopravy – Kdy-
bych to nezažil, nikdy bych nepochopil, v jakém
ohrožení naše veřejná doprava je. Zažít to znamená
mnohem lépe chápat kontext dnešního světa. Po-
máhá to mému kritickému myšlení.
16. Setkávání se solidaritou – Miluju zažívat v lidech
naši světlou stránku. Při cestování veřejnou dopra-
vou je to nezřídka vedlejší produkt. Milí průvodčí,
pokladní, dispečeři, kteří vám v případě zpoždění
podrží návazný spoj, spolucestující…
17. Neotravuju své děti – Vzduch v průměrném měst-
ském autě je 9–12× toxičtější než venku. Nejhorší
vzduch dýchají ti na zadním sedadle – pokud
transportujete děti, potom je otravujete. Já své děti
už jednou otrávil (lepenými podlahami a nábytkem)
a pokračovat v tom dál nehodlám. Mé svědomí mi
děkuje.
18. Protijed proti „tekuté době“ – Vyrostl jsem v době,
kdy se fungovalo na obyčejné lidské slovo. Dnes se
něco domluví, ale dost často se to chvíli před závaz-
kem změní. „Vím, že jsme byli domluvení, ale sorry,
nechce se mi,“ nebo „Sorry, zpoždění.“ Cestování ve-
řejnou dopravou s pevnými řády mi pomáhá dostát
svému slovu. Pokud jede bus v osm a je to jediná
možnost ten den, prostě se jede v osm, i kdyby čert
na koze jezdil.
19. Fenomén nejhezčího výhledu po nejnáročnějším
výstupu – Všimli jste si, že čím náročnější je proces,
tím hlubší a trvalejší je radost? Toto věděli už antičtí
stoici a radili si do života cíleně dostávat obtížné si-
tuace. Věděli, že „vrchol vynikne nejlépe při výstupu
z údolí“. Pokud žijete běžný pohodlný život, kdy mů-
žete kdykoli hupnout do auta a kamkoli se dopravit,
nikdy ten kontrast nezažijete. Já každou cestu bu-
sem, vlakem, lodí považuju za malý zázrak. Do čím
větší „díry“ jedu a musím komplikovaně přesedat,

4. Pravý domácí časopis | 13
o to silnější je nakonec celý zážitek. Fascinuje mě, že
to zase klaplo, že mě cizí člověk někam dopravil a že
jsem cestou zažil, co jsem zažil. Slovy těžko popsat –
je třeba to zažít.
20. (Ne)podpora ropných společností – Jestli je dnes
někdo podepsaný pod stále více zrychlující degra-
daci našeho společného domova a planety, jsou
to nadnárodní ropné korporace jako Exxon, Shell,
Chevron a další. V top 20 firem, které nejvíc ničí pla-
netu, najdete výhradně fosilní průmysl. Když si téma
rešeršujete (a jste v kontaktu se svým svědomím),
zjistíte, že s tím nechcete mít nic společného: Kromě
ničení klimatu se dnes většina válek vede o ropu,
z množství rakoviny a vražd, které jsou za Shellem
v Nigérii, Chevronem v Ekvádoru… se vám zvedne
žaludek. Když zjistíte, že kvůli Exxonu jsme ztratili
už 33 let v boji proti klimatickým změnám, chcete se
rozbrečet. Nevlastnit auto je i v tomto ohledu (malé)
gesto.
21. 18× víc odpadu než domácnosti – Dobře utajova-
ným faktem moderní společnosti je, že výroba aut
za sebou zanechává hory odpadu. Přesné statistiky
logicky neexistují nebo o nich minimálně nevím,
ale obecně platí, že průmysl produkuje 18krát víc
odpadu než domácnosti, místní firmy, školy a insti-
tuce dohromady. Zjednodušeně platí, že za každým
novým automobilem je 18 nových, vyhozených ještě
předtím, než ten nový někdo začal používat.
22. Nevlastnit auto mi pomáhá k dobrému životu –
Čím snadnější je pro mě odjet z domova, tím pravdě-
podobněji této možnosti (ve světě, kde jsou ideálem
nekonečné radovánky) využívám. Místo abych žil,
kde bydlím, odjíždím za životem jinam. Místo toho,
abych si našel nebo vytvořil práci v místě bydliště,
odjíždím do zaměstnání. Místo abych si vytvořil
přátele ze sousedů, odjíždím za přáteli na druhém
konci republiky či světa a tak dál. Když tu možnost
nemám, žiju doma.
Obecně platí, že vše, co vlastníme, vlastní nás. Do velké
míry tak platí, že čím méně věcí, tím více svobody a hlavně
radosti. Čím více svobody, tím více vlastní cesty, tím
pravděpodobnější je, že BUDETE bez potřeby BÝT NĚKÝM.
Vlastnit dnes auto a primárně se autem přepravovat je nor-
mální. Jenomže se jedná o tzv. normózu, tedy patologickou
normálnost, která nás odděluje jednoho od druhého, ničí
naše zdraví, drasticky mění krajinu a planetu a udržuje nás
v krysím závodě. Automobil je skvělý vynález, ale ztratili
jsme míru. Je třeba, abychom ji znovu našli a vedle auto-
mobilu znovuobjevili všechny ostatní způsoby přepravy
a auto používali jen tam, kde je to nutné či prospěšné.
Model “Co člověk, to jednou auto nebo víc“ ničí člověka a svět. Poslední léta se se obje-
vuje stále více kampaní, které na tuto skrytou hrozbu upozorňují.